Prosinec 2017

Honey Wintercry

8. prosince 2017 v 18:44 | Andy |  Polokrevný
Obrázek bude doplněn.
HONEY | HONEY WINTERCRY | DAUGHTER OF CHIONÉ
Honey je jedna z těch rebelek, co jsou černou ovcí protože chtějí a ne aby na sebe upoutali pozornost. Vlastně to u ní možná tak trochu způsobila i ta pozornost. Rodiče očekávali sladkou holčičku a dostali rebelku, která se s oblibou ztrácela z domu a dělala všechno, co jí přineslo i jen kapku adrenalinu. Adrenalinem totiž Honey žije. Ať už se jedná o rebelování proti systému a nebo o nějaké adrenalinové sporty. Vždycky se držela s pochybnými partičkami. A to ji taky dost změnilo. Sice se držela daleko od návykových látek, ale dost to trhalo partu. Takže nakonec se z ní stala víceméně samotářka a docela hrubiánka. Vlastně momentálně vychází jen s bratrem. Který tak úplně ani její bratr není. Každopádně co se jí týče, je v ní alespoň trochu té skryté romantičky. Ačkoliv se tváří drsně a nedostupně, má ráda květiny a měsíc. Taky zbožňuje třpytící sníh a duhu. Co skutečně nesnáší jsou lži, částečná pravda a pomluvy. Rvačkám se nestraní, ale rozhodně není ta nejsilnější z okolí - sice se umí ohánět pěstmi, ale většinou všechno zachrání její roztomilý obličejík, takže pěsti zas tak často nepoužívá.
Honey se narodila ke svému otci, Thomasovi a zároveň taky policistovi, který ji sám vychovával. Tedy, tu samostatnou výchovu nezažila. Věděla jen, že on je její otec, zatímco ta druhá žena, není její matka - ale to spíš cítila. Honey měla dokonce i bratra, u kterého si ani nebyla jistá, jestli je vlastní, ale vzhledem k jejich podobě to ani nikdy nezjišťovala. Navíc ho vždycky zbožňovala, i když byl pro její kamarády slaboch a outsider. Honeyino rebelování začínalo ve školce, kde byla zlá na malé holčičky svého věku. Strkala je do bláta a raději si hrála s chlapci a s bráškou. Freda vždycky zbožňovala a nezměnila to ani první třída. A druhá. A třetí. V páté třídě začala být její nespokojenost tak jasná, že začínala domů nosit napomenutí. Doteď nešlo o nic, jen o pár pětek a o to, že nepsala úkoly - to přece dělají jen hodné holky. V sedmé třídě to začínalo být opravdu špatné. Poprvé se poprala s klukem, který obtěžoval jejího malého brášku Freda. A tím to neskončilo - spíše začalo. Otec Thomas začal do dcery dávat víc peněz, aby se vybila. Sportovní kroužky, spousta zážitkových akcí, ať už plavání se žraloky a nebo skákání z letadla. Kdyby matka nebyla designerka a otec si nepřivydělával bokem, ale stačilo to. Aspoň trochu. Bohužel, na střední prvně rozmlátila se svou partičkou výlohu. Musela začít dokonce chodit na práce nakázané soudem. A přestat se tolik stýkat s bratrem - i když ho měla pořád ráda. Plížení z domu, poflakování po večerech. A pak to začínalo jít z kopce. Bratr začínal mít problémy. Nejen se zákonem. Stejně jako jeho sestra. Ačkoliv se jí to moc nelíbilo, snažila se mu pomáhat jako to šlo, i když si o něm spolužáci šuškali. A dokonce i její partička mladistvých delikventů, jak je označoval její otec. Velice krátce shrnuto, Honey se s nimi přestala vídat a spíš se začala vytrácet sama. To ale nesebralo na její rozhodnosti a na tom, že se ráda angažovala do všech věcí, co se děly okolo. Sice neměla potřebu s lidmi trávit čas, ale pořád byla schopná jim říct, co dělat. Taky se v té době ještě víc sblížila s bratrem, což bere Honey jako klad. A začala vyvádět s ním. Což už rodiče nezvládali. Čím dýl byla ona osamělá a vyrážela si s bratrem, tím to bylo horší. Když se do toho ještě začaly míchat jejich schopnosti, sourozenci skončili s kufry před Táborem polokrevných.
Na ruce má vytetovaného jelena, soba nebo cokoliv. Prostě chtěla mít tetování, i když je ženské a naprosto obyčejné. ( https://i.pinimg.com/736x/79/b1/ae/79b1ae9ca6d5e505a2a7ab7f2686442f--amazing-tattoos-pretty-tattoos.jpg ) Taky má ve tmavých vlasech sem světlé pramínky, které barvou připomínají med. A taky copánky. Plete si je z nervozity. Co se týče jejích strachů, bojí se především o bratra. A bojí se tmy. Sníh je vždycky bílá louče, která tmu prosvětluje, ale v jarní, letní a podzimní dny jí zrovna ta nahání hrůzu. Zvířata má ráda. I brouky, pavouky a hady. Nikdy ale moc nemusela kočkovité šelmy, i když kočka domácí jí ještě přijde fajn. A pak taky irbis - nádherné kočky žijící v zasněžených horách. Další její strach je ale osobnější - bojí se vlastní smrti a taky o životy těch, které si oblíbí. Což není moc složité - jen to ne vždy dává najevo. Občas ale stačí zatlačit nožem na krk, trochu ji vylekat hrou stínů a Honey se zdejchne. Není nijak extrémně odvážná, ale snaží se - s tím nožem na krku to ale nejde. Taky se jí v nočních můrách opakuje obrázek bestií přicházejících od samotného Háda, jak ji stahují do jeho říše. Další a poslední její strach je z vody, ve které pod sebe nevidí. Průhledné moře je krásné, ale plavat ve zčeřené vodě ji děsí. Ne tak moc jako tma, ale pořád očekává, že se na ni něco vrhne.
- Polobůh má prázdné kapsy.
- CRYOKINESIS - Ovládání ledu, sněhu - samozřejmě i v teplých podmínkách.

••••••- Ovládání ledu je na začátečnické fázi. Umí spustit sněžení, ale pouze v malé oblasti, dokáže změnit vodu na led, ale pouze na krátký okamžik.
- Polobůh nemá žádného mazlíčka.

SPOLUPRÁCE:

Pokud máte zájem o spolupráci, stačí napsat na email hbc-rpg@seznam.cz


(Naše ikonka)


(Vaše ikonky)