Taylor Rebelle Fairchild

19. října 2017 v 19:41 | Andy |  Polokrevný
Chladná a necitelná, tak jí popisuje většina. Je schopná se vám dívat do očí a klidně vás zradit. Je schopná vám cokoliv udělat a necítit za to vinu. Tedy pokud to dělá jen když je nasraná, tahle dívka se vzteku nebrání, spíše jen vítá s otevřenou náručí. Je jí jedno kolik věcí tím způsobí, pokud se nevyvzteká tak se s ní nedá vůbec bavit, spíše je jak malé dítě, které mlátí do všeho a je jí jedno, co při tom rozbije. Je jí jedno, koho při tom zraní, i když toho pak lituje. Je jí to úplně jedno, v tu chvíli se uzavírá do malinké místnůsky ve své hlavě a je schopná urazit kohokoliv. Královna sarkasmu, která se nebojí říct nahlas svůj názor pokud jí naštvete. Dokonalý démon, který si je schopný s vámi hrát a dělat z vás debila. Koná a nedbá na to, jak se to vyvine, je jí to v tu chvíli jedno. Je jí jedno koho zachrání svými činy nebo ho pošle do pekel, v tu chvíli je to jen ona která musí přežít. Nemá ani náladu se s někým v tomhle módu bavit normálně, spíše jen křičí a nadává sprostě, či říká úplné hovadiny ohledně toho všeho. Spíše se vám vysměje, že jí něco říkáte a pak to použije proti vám. Umí dokonale obrátit každou vaší řečenou větu jen, aby jste vy vyšli v tom hrozném světle. Však ona není jen takhle chladná a necitelná. Dokáže si klidně pobrečet a být vaší vzpovědnicí. Snaží se pomoc každému a za každý čas. Pro ní není porušování pravidel žádnou překážkou jen, aby vás viděla šťastné. Dokáže být taky velice vtipná, taky proto se narodila. Aby rozesmívala a bavila lidi nehledě na to, jestli udělá debila ze sebe. Většinou není schopná ani říct svůj názor kvůli tomu, aby se někdo neurazil. Dusí si ho v sobě a bojí se jej vyřknout na hlas. Co kdyby se někdo zhroutil? Přes to všechno se nestará o sebe, ale o ostatní. Pokud jí někdo štve tak platí taktika mám v píčismus, která zabírá skoro vždy. Nebojí se ignorovat vysoce postavené lidi a je jí jedno, kdo se jí postaví do cesty, ona na něj použije buď milost, nebo na něj bude hnusná a ještě se mu vysměje, či se s ním začne hádat, ale vzhledem k tomu, že jí to je všechno u píče jsou hádky minimální. Bojí se mluvit před lidma a přesto jí má většina lidí rádo kvůli tomu jak je bláznivá. Nebojí se jít do šíleností, které by jiný člověk neudělal. Přeci jen žijeme jen jednou, ne? Proč se tedy starat o to jestli zemřeme dnes nebo zítra, když si můžeme užívat? Nebála se nikdy postavit svému bratrovi, i když to byla šílenost, ale ona měla pro strach uděláno, bylo jí jedno, jestli by jí nějak Tiberius ublížil, ona se jej vždy rozhodla zachránit, stejně jako ostatní. Pokud se někdo u ní v nesnázích, ona je schopná položit ten svůj za ten jeho, ale někdy jí však ovládne strach a tak zůstane jen stát na místě a dívá se na to, jak někdo umírá. I přes jakoukoliv fóbii má úžasné nadání a to vše pokazit, po tom co vše pokazí se hodně trápí a nedá se s ní skoro mluvit, jako by tušila, že je něco špatně. Pokud se jedná vzteku nebo smutku ostatních umí se do nich vcítit a pak použít ta nejlepší slova na jejich utěšení, tedy nejlepší podle ní. Odvahy má někdy na rozdávání, ale někdy zase ne. Jde o to s jakou náladou se probudí, ale ona je proměnlivá jako počasí. Chvilku vám může brečet a v tu druhou se klidně smát jako psychopat. Nevadí jí se třeba rozběhnout v dešti, který miluje napříč prostranstvím a ještě k tomu tančit. I když na ní lidé mají divné názory jí je to jedno. "Měj si na mne klidně názor, řekni mi ho, ale já ho stejně nebudu brát vážně." Tímhle se ona řídí. Názory dokázala brát vážně jen od rodiny nebo od jejího partnera nebo partnerky. Ona je totiž pansexuál, jí nedělá problém jakýkoliv vztah. I kdyby se v něm měli třeba lidi stavět na hlavu, jí je to jedno. Ona dokáže za svojí lásku nebo i přátele, které bere jako rodinu položit život. Pokud se jedná o někoho staršího, kdo se chová nějak normálně, tak jej respektuje a bere si jeho názory k srdci, tedy pokud zrovna není ta osoba nelogická a nesnaží se prosadit své názory jen skrze svůj věk, pak tu tedy platí mám-v-pičismus. Pokud není rozumný, tak jej zcela ignoruje, nebo mu to řekne do očí. Pokud je to někdo starší a chová se jako malé ufňukanče nebo nějak blbě, tak u ní prostě nemá autoritu. Ona jej bude brát jako sobě rovného a tak s ním zcela mluvit. Lidi či ostatní bere jako odpad a proklíná jak se narodila, protože jí právě hodně lidí ublížilo. Nadále jí dokáže mozek vyhodnotit nějaké situace jako nedůležité a tak si často něco nezapamatuje, ale není to tak časté, spíše si pamatuje skoro vše, co by nemusela vědět a ty podstatné informace zapomene. Ona je někdo, však kdo se nevzdá a bude bojovat do posledního dechu, je jí jedno jaké překážky bude muset překonat a co vše na té cestě potká. Jak sem psala ona je docela dost šílená, odhodlaná a ještě k tomu snílek. Dokáže si představit budoucnost, i když ještě nenasrala a žije přítomností přesto. Nikdy by nebyla schopná se ohlížet zpět na chyby, které udělala, protože právě ony jí posunuly dále. Když bude ovšem hodně na dně tak se za nimi ohlíží a vzpomíná si na dobré okamžiky, aby se mohla postavit a bojovat dále. Jako každý člověk občas potřebuje slyšet dobré slovo, ale pokud nepřichází dokáže si vystačit sama se sebou. Sice přímo samotu nevyhledává, ale občas se nedá nic jiného dělat. Pokud jí ovšem někdo uráží ona jen pokrčí rameny a jde dál, s takovým člověkem nemá cenu se bavit, ale pokud má trochu náladu bláznivou, tak by se s ním dokázala hádat a věřte, že by to byla ona, kdo by vyhrál v té hádce. Jinak co se týká zájmů, tak se velice dost zajímá jako její bratr o počítače a mechanické stroje, ale taky se nebrání četbě fantasy knížek a kreslení vlastních postav, vlastně se nebrání ničemu z výtvarné stránky, pokud jí to tedy baví. Tady je tedy Taylor, někdo kdo si nechává říkat od svého bratra "démonek"
Tiberius a Taylor, oba dva jsou to sourozenci narození ve stejný den. Vlastně mají oba dva jak stejného otce, tak i matku, ale jsou dvouvaječní, čili moc společných rysů mezi nimi není. Od začátku se myslelo, že mezi sebou budou cítit nenávist, jelikož se pořád i jako miminka mezi sebou kopaly a dělali si naschvály, což by se od takhle malých prcků nečekalo, jejich maminka byla zoufalá sama a tak si začala hledat muže, který by jí miloval a zvládl se postarat o tyhle dva, aby se pořád netrápily. A tak vlastně potkala Zachariáše, na kterého měli již žvatlající a zhruba tří roční sourozenci odlišné názory. Nemocný Tiberius jej nenáviděl, zatím co normální Taylor si ho hned oblíbila a začala ho brát jako vlastního otce. Tiberius byl však tvrdohlavý a začal bránit svojí matku, aby se jí onen muž nemohl dotýkat, což všem přišlo hrozně roztomilé, jenže v tu chvíli začal problém. Jeho druhé já bylo čím dál horší a nenechávalo ani nebohou Taylor na ní šáhnout, ale v tu dobu se mu ona dokázala postavit a neviděla v něm hrůzu jako rodiče. Vlastně jej natlačila na stěnu a zhluboka se mu podívala do očí. "Tiberiusi, já se tě nebojím!" Zasyčela na něj odhodlaně a spíše se divila tomu, jak se snaží dostat od ní pryč, bylo to jako by z ní měl taky respekt. "Pust mne!" Dostal ze sebe a ona se jen zasmála. "Proč bych měla? Slib, že budeš hodný." Nabídla mu jako výměnu za jeho volnost a on se zatvářil naštvaně. "Já nevím, jestli budu moc být hodný... sem nemocný." Přiznal a bylo vidět, jak se jí změnil výraz v tváři. Jako by jí něco cvaklo v hlavě a došla jí závažnost jeho slov. Zhluboka se nadechla a pustila jej. "Jak moc si nemocný?" Zeptala se ho na důležitou otázku, která těm dvoum dokonale změnila vztah. "Docela dost, sestro." Odpověděl tehdy a změnil tím tehdy pouto mezi nimi. Nikdy bych si nedokázala představit pevnější vztah mezi dvěma sourozenci, vypadalo to, jako by byli milenci, ale zároveň je pojilo pouto mnohem větší, než by si kdo mohl vysvětlit. Láska mezi nimi nebyla Philia, Eros, nebo Storge, tohle bylo Agape, láska čistá a tak málo se vyskytující. Oni dýchali jako jeden a bojovali stejně. Až do doby, dokud je nezasáhla těžká novina, pak se zase jejich cesty rozdělily a oni se se smrtí milované matky vypořádávali sami. Přišli první lásky a první zlomená srdce, kdy jim neměl kdo říct, že to všechno bude dobré. Tiberius se často zavíral do svého pokoje, kde sestrojoval mechanické věcičky ze starých dílů a hlavně za pomocí nákresů, které si sám kreslil. Taylor mezitím vytvářela originální kresby svého bratra a nebo lidí, která znala za pomocí Viktoriánské květokresby. Spojilo je až to, že se jedna z věcí, kterou měl Tiberius sestrojenou zbláznila. Rána přivolala Taylor k němu do pokoje a to, co viděla jí donutilo běžet k němu, jenže se jí Tiberius snažil zachránit. Stáhl jí k sobě na zem a ona se na něj nechápavě podívala, co mohlo být špatného na mechanické lišce? "Musíme se ztratit." Zamumlal směrem k ní a tak se tedy doplazili až za dveře. Zachariáš byl v práci a Tiberius jí táhnul jen s málo věcmi ke dveřím. Skoro nebyla ani oblečená, ona protestovala, ale když jí strhl k sobě, pochopila proč to dělal. Najednou se ozvala silná rána, jako by něco bouchlo a část domu byla zničená. Ona jen nahlas polkla a koukla na svého bratra. "Bráško?" Zeptala se ho a dala mu ruku na tvář. Měl zavřené oči a cukal sebou, jemně, ale ona to poznala. "Jsi v pořádku? Nestalo se ti něco?" Zeptala se ho zoufale a on konečně upřel své modré oči. "Sestřičko." Dostal ze sebe a objal jí. "Jak to vysvětlíme? Nemáme moc peněz a..." Jeho hlas se zlomil. Uslyšel hlas jejich sousedky. Bál se mluvit, když by to ona mohla slyšet. Taylor se na něj jen soucitně dívala a bála se taky cokoliv říct. "Seženeme mu peníze." Řekla ten večer po tom výbuchu. Její místnost zůstala netknutá a byla zničená jen zadní část domu, čili Tiberius byl přesunutý k ní. "Jsme divní, nepatříme sem." Dostal ze sebe a ona se na něj nechápavě podívala. "Ne, Tiberie, nepatříme." Přitakala a vytáhla plánky něčeho, co mu přišlo hrozně podobné z mytologie. "Je to povozí nějaké..bohyně vítězství? Je to tady v muzeu, jistě se nám vyplatí ukrást něco z těch věcí a pak to dát na aukci." Koukla na něj, vypadalo to, že se mu to líbilo. "Tak dobře, ale jak se tam chceš dostat?" Zeptal se jí nechápavě. "To nech na mne, bráško." Ušklíbla se tajemně. A tak se tedy ještě další den konala výprava, která vycházela geniálně do posledního okamžiku a to do toho, dokud je nenašla s obrazem ochranka. Jak běželi, tak obarvené dívce na rudo podklouzla noha a ona se zřítila do nějaké hluboké nádoby, či jak by se to dalo popsat. Jako jsou někde takové ty hnětače těsta, tak tady to bylo plné inkoustu, kvůli výstavě kresleného umění, mezi kterými byla možnost vidět takovou mašinu. Tiberius vykřikl a přihnal se k onomu místu odkud spadla. "Mrcha jedna malá, klidě jestli se tam dostane, tak ať jí teče třeba odevšať ten inkoust, vždyť ty to vidíš Zeusi, tak mi splň aspoň to tyhle dvě přání." Otočil se na mladíka, znal ho docela dobře. Byl to nejlepší přítel jeho matky. "A co ty Tiberie? Ty by sis zasloužil blikat bliká tvoje povaha, snad se ti taky dostane trestu." Odfrkl si a koukl se tam, kam koukal on. "Však tohle je váš trest." Mávl nad tím rukou a natáhl jí k němu. "A teď ten obraz." Mladík se na něj otočil se strachem ve tváři a nechal ho jej vzít onen cenný kus. Pak už jen uslyšel kroky, jak někdo kráčí. Prudce se otočil, aby byl schopný se třebas bránit a všiml si, že tam stojí jeho sestra. Jako by se nic nestalo, jen vlasy měla trochu umazané od té hnusné látky. "Sestřičko?" Zeptal se jí a ona se chytla za krk. Jako by jí něco bránilo mluvit. "Jestli vám mohu poradit, tak tohle není místo pro vás. Mohl bych vás hodit někam, kde se budete cítit lépe." Nabídl jim a oba dva se na něj podívali. Ozvaly se další kroky a poprvé bylo vidět, co slova staříka způsobila. Tiberius začal zrnit jako stará televize a proč? Protože se bál o život své sestry, která tam jen nehnutě stála a ona hnusná černá věc jí tekla z očí. "Co se stalo?" Zeptala se konečně a objala svého blikajícího bratra. "Proklel sem vás, aby jste si zapamatovali, že jsou meze, které nemůžete překročit." Pak se vydal tedy něco zařídit. Jak to bylo dál s těma dvěma? Přivezl je do tábora, jako nové táborníky, jelikož jsou něco, co nemůže žít normálně.
Nebojí se skoro ničeho Věnuje se aktivně baletu po večerech, tedy když nekreslí, nepíše nebo tak. Má hodně tetování Byla prokletá, když je ve stresu, naštvaná, nebo se něčeho bojí, tak jí z očí a úst vytéká inkoust. Občas kouří
- Polobůh má prázdné kapsy.

- FORMIDO - Polobůh má schopnost přinutit dotyčného vidět jeho největší obavy. Nováček dokáže pouze zjistit, jaká je nepřítelova největší obava.

••••••- Dokáže v protivníkově hlavě zjistit, čeho se nejvíce bojí.
- Polobůh nemá žádného mazlíčka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

SPOLUPRÁCE:

Pokud máte zájem o spolupráci, stačí napsat na email hbc-rpg@seznam.cz


(Naše ikonka)


(Vaše ikonky)