Phoebe Rue Sullivan

26. září 2017 v 23:23 | Andy |  Polokrevný
Rue - odjakživa ta divná nebo "napřesdržku". Jak nejlépe popsat její povahu? Flegmatik s duší cholerika? Nebo cholerik s duší melancholika? Nebo dokonce flegmatik s duší cholerika, co se vyspal s melancholikem? Drsně řečeno by to asi odpovídalo, ale pořád to nesedí přesně. Její povahu je celkem složité vyjádřit. Nejde popsat, jak se v daných situacích zachová. Někdy se rozhodne někoho překousnout a prostě se s ním bavit, někdy naopak by všem vydloubala oči. Jednoduše si představte rozsáhlou velkou jídelnu. Plno stolů, poletující kousky oběda a až teprve na konci jídelny jeden opuštěný stůl, kde sedí dívka téměř bez duše, znuděna životem. Většinou se o nic nestará a nic jí nezajímá, byť se snaží sebevíc. Pokud už se s ní někdo pustí do řečí, bude se muset hodně snažit, aby z ní vypadlo víc než pár slov. Nejčastěji odpovídá krátce, kolikrát jí dotyčný nestojí ani za to, aby zvedla pohled od stolu. V některých případech je pro ni přeci jen ohavný hrášek od oběda víc zajímavý jak někdo, kdo se s ní chce dát do řeči. To většinou všechny odradí. Ne, že by nechtěla kamarády, ona touží po tom mít někoho pro sebe, prožívat kamarádství, lásku. No, prostě to neumí, nebo s ní lidé nemají trpělivost. Když už se to někomu povede, tak to stejně dlouho nevydrží, protože jak je všem dobře známo, vztahy stojí na důvěře a ta je u Rue jaksi... na bodě mrazu. Pokud jí neznáte dobře, nečekejte, že jí můžete věřit. Stejně tak ona nebude naivní. Pokud jde o složité situace, většinou je ona ta co zůstává stranou, to však neznamená, že nic nedělá. Je chytřejší, než vypadá, proto raději tiše přihlíží a snaží se vymyslet účinnou strategii, aby byli všichni ostatní za hlupáky. Pořád však ani zdaleka nedotahuje nad děti Athény. Ale pokud se jí podaří udělat z někoho hlupáka? Objeví se na její tváři opravdový úsměv. Ponižovat ostatní, rýpat, utahovat si, to je její hobby. Pokud si však někdo zkusí něco na její účet, reaguje až přehnaně, nikdy to nenechá jen tak. Avšak málokdy se jí povede hodně rozzuřit. To je potom dotyčný opravdu v pytli, protože se začne bouřit, mstít, dělat všechno pro to, aby svého soupeře rozdrtila. To ale neznamená, že nemá žádné slabiny. Má, jako každý. Jaké jsou? To se ukáže časem. Jednou takovou byla její babička. To však nikdo jiný nemůže vědět. To však není její jediná stránka. Jako dcera svého otce tímhle chováním naprosto splňuje všechna očekávání, ale přece jen má matku. I když lhostejnou, ale má. Rue má city, dokáže být smutná a proplakat dny a noci kvůli klukovi, který se na ní zrovna neusmál. Řeší stejné problémy jako ostatní, ale ostatní o tom právě nemají sebemenší ponětí. Dokáže být i milá a pustit si někoho k sobě, je však až moc opatrná a svým prvotním chováním se snaží ostatní odradit. Není ale nemožné se dostat na takovou úroveň, že jí vidíte ve stavu, kdy potřebuje podporu. Složité, ale ne nemožné. Pokud už si její důvěru získáte, tak se skutečně nemusíte bát, že by vás podrazila, pokud to s vámi myslí vážně. V tu chvíli zpoza skořápky vylézá ta usměvavá a bláznivá Rue, co je vlastně dobrák od kosti, ale celou dobu pod slupkou zla. Naopak křivdy a podrazy neodpouští, nezapomíná, mstí se. To v ní opět plane ten oheň pekelný a nejhorší co může být. Není tedy divu, že lidé, kterým věří? Skoro jakoby nebyli.
Jak už to bývá, někdy se láska objeví a někdy ne. V tomhle případě to byla svým způsobem platonická láska, úlet. Z jeho strany zábava na jednu noc a z její strany, něco jako láska. Netušila však, že z toho vznikne malé štěstí neštěstí. Malá Rue. Phoebe Rue Sullivan. A jak to v nějakých případech bývá, její matka nebyla připravená na těhotenství. Chtěla vyhledat otce malého uzlíčku, ale vypadalo to, že ho spolklo peklo - doslova. No co by to bylo za situaci, kdyby její matka v zoufalství nepodlehla alkoholu. Což však byla pro nenarozenou Rue tou nejhorší zkušeností, kterou může brzké novorozeně zažít. Narodila se nedonošená, vypadalo to, že ani nepřežije, její matka toho dokonce litovala. Na malé drobounké tělíčko toho najednou bylo na světě moc, chvílemi přestávala dýchat, ale nakonec to jako zázrakem ustála. Ne však díky lidským vymoženostem, ale díky tomu, že nebyla obyčejné dítě. Miriam, tak se její matka jmenovala, nebyla připravena ji vychovávat, ne sama. Naštěstí měla Rue úžasnou babičku, která její matce víc než hodně pomohla s její výchovou. Už od brzkého věku říkala Rue "Včeličko" a to díky jejímu jménu Phoebe, tedy zkráceně Bee. Včelička prožívala stereotypní život každého dítěte. Od odřenin na noze přes nějakou tu menší lásku. Jak šel čas, i na Rue to bylo znát, stávala se z ní slečna, ale byla více uzavřenější a uzavřenější. Nalézala více důvodů, které jí lezly na nervy a umožňovaly začít nenávidět svět. Nenávidět otce, kterého nikdy nepoznala. Nenávidět matku, která jí nechtěla o otci nic říct. Nejvíce času trávila u babičky, která v ní nalézala pochopení pro to všechno. Jednou ale musel přijít den, kdy se všechno zhroutí. Přišel den, kdy se tatík musel jít podívat na svého bastarda, jednou se to prostě stát muselo. Bylo to zrovna kolem večerní hodiny, když opouštěla budovu školy. Proč tak pozdě? Byla po škole, co jiného. Nic tak nečekaného jí snad nikdy nepotkalo. No musela přiznat, že by mohl být taky trochu příjemnější. Samozřejmě se jí nechtělo věřit, že je to její otec, vůbec, co se o ní tak najednou zajímal? Celé ty roky mu byla ukradená. Nechoval se pěkně, jeho slova zněla jako rozkazy, to rozhodně pěkné nebylo. Možná jí zaskočilo, že zná její jméno a snaží se chvílemi udělat dojem, ale i tak. Nenechá si rozkazovat od nějakého cizího chlápka, ne. A vůbec, nebude mu věřit, že je její otec, to by mohl říct každý druhý. V závěru se to vyvíjelo tak, že ho označila za blázna, což zřejmě neměla dělat. Dodnes neví, jak co přesně se v tu chvíli stalo. Pamatuje si, že se probrala až u bran tábora. Neměla z toho moc dobrý pocit, něco jí říkalo, že by tu být neměla a že to nebude obyčejné místo. Co byl ten muž zač? To do teď neví.
-Své jméno "Phoebe" nepoužívá.
-Kdyby jí někdo čirou náhodou řekl "Včeličko" nebo "Bee" bude to mít na ni ten nejhorší dopad.
-Miluje koně.
-Má tetování a to svoje jméno ve staré irštině, což je směsice teček a čar na přímce, jež symbolizuje vesmír - ta se táhne kolem obvodu její ruky a pojí se v kružnici - její malý nekonečný vesmír
- Polobůh má prázdné kapsy.
- UMBRAKINESIS - Cestování přes stíny. Nováčkům to nejde tak jak by chtěli.

•••••••- Nováček nekontrolovně přechází mezi stíny a dostává se i tam, kam by nechtěl.
- Polobůh nemá žádného mazlíčka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

SPOLUPRÁCE:

Pokud máte zájem o spolupráci, stačí napsat na email hbc-rpg@seznam.cz


(Naše ikonka)


(Vaše ikonky)