Krystof Turach

12. října 2017 v 19:48 | Andy |  Polokrevný
Krystof je už od pohledu tajemný. Není nijak zdílný ve svém soukromí ani v ničem jiném. Je to spíše introvert než extrovert a má rád svůj vlastní prostor. Ženy respektuje, ale je pravdou, že je zbožňuje. Každou a bez rozdílu. Ale se svou introvertní stránkou se na ně spíše dívá než aby něco podnikl. Ale jakmile se odhodlá, je k nezastavení. Bývá hodně tvrdohlavý a když si něco usmyslí nepohne s ním ani hora. Respekt většinou nemá žádný a dělá si věci tak, jak on uzná za vhodné a jak se mu to v tu chvíli zrovna hodí. Nemá potřebu se někomu svěřovat, nemá potřebu mít kolem sebe moc přátel. Vždy si vystačil sál a tak mu to stačí. Nevěří lidem, věří pouze sám sobě. Sobě a svým schopnostem. V táboře se naučil dost dobře ovládat meč, a je to jedna z jeho nejoblíbenějších zbraní. Meč a dýka, kterou má schovanou většinu času u pasu. Protože člověk přece nikdy neví kdy se mu může taková dýka hodit.
Narodil se do jedné z afunkčních rodin. Matka alkoholička, nevlastní otec se jí snažil napravit. Nefungovalo to. Krystof se tedy dal na svou vlastní výchovu. Chodil a nechodil do školy, většinou tedy nechodil, jelikož ho nebavila a měl v ní převážně problémy. Chodil za školu a nechal se vychovávat ulicí a díky ní je možná takový jako je. Nedůvěřivý, lidí se spíše straní a snaží se spolehnout sám na sebe. Zatím se mu to vyplatilo. Jednou se náhodou dozvěděl, že není uplně normální, ale něco lepšího. Jeho otec je Thanatos, bůh smrti, což mu přišlo strašně skvělé a hned jak zjistil, že je možnost učit se novým dovednostem v táboře, který je daleko od jeho alkoholické matky, sebral si svých pár švestech a okamžitě tam naklusal. V táboře není nováčkem, je tam už nějaký ten čas a měl možnost se naučit nějaké bojové strategie. Je pyšný na svou první jizdvu, i když byla jen ze zkušebního boje. Chtěl použít pořádné zbraně a tak to dopadlo.
Má celá potetovaná záda starodávnými runami. Význam jich zná jenom on sám, nikdy to nikomu neřekl. Na pravé paži má velkou jizvu, která se line od ramene až po loket. Získal ji u jednoho z tréninků v táboře, který se trošku zvrtnul. Převážně nosí delší vousy, řádně zastřižené.
- Polobůh má prázdné kapsy.

- EXITUS - Jako bůh smrti má absolutní kontrolu nad smrtí a mrtvými. Má schopnost zabíjet tak, že na někoho dýchne. Je schopen oddělit mrtvé od živých. Zachytává duše, které se snaží uniknou z podsvětí a vrací je zpět.
••••••- Polobůh dokáže svou schopností akorát udělat druhému špatně. Špatně od žaludku.
- Polobůh nemá žádného mazlíčka.
 

Roberta "Bobby" May

12. října 2017 v 19:43 | Andy |  Polokrevný
Bobby je jednoduchá osoba. Keď je šťastná, smeje sa. Keď mrzutá, niet s ňou reči. Keď smutná, plače. Teda ak je vážne nešťastná. A ako by sa patrilo, jednoduchá osoba má rada jednoduché veci. Z toho dôvodu nemá príliš v láske ľudí. Presnejšie povedané, otravné ľudské emócie, vzťahy a zo všetkého najviac, pretvárku. Falošníkov nevie ani vystáť. Hrané úsmevy a klamstvá sú niečo, vďaka čomu u nej môžete stratiť priateľstvo. Úprimnosť si na druhej strane vysoko cení, i keby ju samotnú mohla raniť. Úprimná je i ona, no ako ste možno uhádli, trošku až príliš. Zdvorilostné "ten make-up vyzerá vážne dobre" či "tie šaty sú nádherné", keď dotyčné dievča pritom vyzerá ako klaun, je skrátka neprijateľné. Čo sa jej nepáči, skritizuje a čo si pomyslí, vyriekne nahlas. Obvykle si zachováva chladnú hlavu a nejedná na základe svojich emócií, ale logiky. Lenže aj ona nejaké tie emócie má a zaprieť ich úspešne pri ťažkých rozhodnutiach nedokáže vždy. Úprimne povedané, svoju emocionálnu stránku rada nemá, i keď sa ju normálne zaprieť nesnaží. Emócie sú skrátka komplikované. Narozdiel od strojov. Bobby miluje stroje. Vie zistiť a porozumieť, ako fungujú. Sú skrátka jednoduché. Bez otravných a mätúcich emócií.
Jediná spomienka, ktorú Bobby na svoju mamu má, je dotyk jej studených a mozoľnatých rúk. Pracovala vo výrobe? Možno. Úprimne, Bobby sama nevie. Rada si myslí, že si spomína na hukot ťažkých strojov a pach motorového oleja, no možno je to len niečo, čo si vysnila. Nepozná ani matkino meno. Nikdy sa neunúvala ho zistiť. Predsalen, tá žena ju takmer zabila. Nešťastná nehoda, čo je len pravda. No i tak faktom zostáva, že žena nechala svoje dvojročné dievčatko nestrážené pri ťažkej technike, stala sa nehoda, ktosi ju nahlásil a malú Bobby jej zobrali. Bobby teda vyrástla v detskom domove. Miesto to bolo otrasné. Nikdy s ostatnými deťmi nevychádzala a i keď sa objavil milý párik, čo si ju chcel vziať domov, onedlho ju vždy vrátili so sťažnosťami, ako je to dievčisko nezvládateľné. Úprimne povedané, Bobby nikdy netušila, čo robila zle. Každý nepodarený pokus ju ranil hlbšie a hlbšie až sa prestala snažiť úplne a miesto snaženia sa byť milým dievčatkom začala svojím adoptívnym rodinám len robiť napriek. Roky plynuli a ako Bobby rástla, javilo o ňu záujem oveľa menej rodín. Utiahla sa do seba a k svojim vynálezom. Dievča bolo zručný mechanik samouk. Veľmi rýchlo sa naučila rozobrať a naspäť zložiť rádio či chladničku, opraviť auto, či zmontovať niečo úplne nové. Než sa stihla spamätať, dni jej už spríjemňovali len vynálezy a ticho samoty. Bola tak spokojná, no nie šťastná. Až kým sa neobjavil on. Arthur May. Lepšie povedané Arthur a Happy Mayoví, milý pár už po svojich najlepších rokoch. Bol to práve Arthur s manželkou, ktorí narušili jej malý kút samoty. Arthur bol uchvátený jej šikovnosťou v tak mladom veku a Bobby bola milo prekvapená ako veľa o strojoch vie. A ani sa nenazdala ako a už bola v útulnom domove tohto párika. Happy pre ňu vždy mala pekáč plný čerstvých koláčikov a Arthur bol viac než nadšený, keď sa za ním dievča vybralo do jeho autodielne. Bobby bola snáď prvý raz vo svojom živote skutočne šťastná. Aká to škoda, že to musel prekaziť... bol to býk? Bol to muž? Srdce jej spadlo až niekde do nohavíc, keď sa zrazu na ňu v dielne vyrútilo to polovičaté monštrum. A sánka jej len padla, keď Dustin, jeden mladý Arthurov zamestnanec, naňho poslal plamene rovno zo svojej ruky! Bobbyin život sa vtedy ešte raz prevrátil o 180 stupňov. Dustin ju bez váhania sotil dovnútra auta a pred monštrom s ňou ušiel. A čo jej povedal? Že ho za ňou poslal jej otec (jej skutočný otec!), aby ju ochránil a priviedol do akéhosi tábora, ak už naďalej nebude v bezpečí. Bobby bola s rozumom v koncoch, keď sa jej absolútne logický svet rozpadol, keď jej Dustin začal rozprávať o bohoch a polokrvných, monštrách a minotaurovi. Bobby ho ledva dokázala presvedčiť, aby jej dovolil vidieť Arthura a Happy. A potom? Po krátkej rozlúčke ju zavliekol do úplne nelogického pekla.
*Jej skutočné meno je Roberta Valentine Johnson. *Bojí sa výšok. *Bobby kríva na pravú nohu, často ju za sebou ledva vlečie a celkovo je pre ňu chôdza namáhavá. Bolo to tak odjakživa a predpokladá, že za to minimálne do istej miery môže tá nehoda, keď mala dva roky. V tábore si na nohu zhotovila preto mechanickú podporu, ktorú schováva pod nohavicami, a ktorá jej chôdzu oveľa uľahčuje. Keď ju nosí, museli by ste veľmi dávať pozor, aby ste zistili, že má problémy s chôdzou. Keď kráča vo vašej blízkosti, môžete počuť slabé kovové vŕzganie a škrípanie.
- Polobůh má prázdné kapsy.

- TECHNO KINESIS - Ovládání a tvorba technologií a zbraňí na vysoké úrovni.
••••••- 20% šance, že bude při boji úspěšný. Dokáže ukovat dýku a vyrobit šípy do luku.
- Polobůh nemá žádného mazlíčka.

Roxen O'Donnel

12. října 2017 v 19:39 | Andy |  Polokrevný
Roxy, co o ní tak říct? Tak třeba začněme tím, že je to dcera bohyně vítězství, což samo osobně nemá žádný význam, protože ona sama si pořád není jistá, kdo je její božský rodič, ale i tak je tu aspekt její osobnosti, který jí nutí každé vítěztví pořádně oslavit, ale vlastně i každou prohru nebo jakoukoli jinou věc, prostě ráda slaví a vždycky si najde záminku, proč by se slavit mělo. Ale oslava výhry pro ni přináší asi největší pocit naplnění. Což by jí mohlo napovědět, kdo je její rodič, ale ona se o to nezajímá. Od útlého věku si zvykla žít na vlastní pět a spoléhat se jenom na sebe. Ale ani tato drobnost neznaméná, že by se stranila lidí. Právě naopak. Ona lidi miluje, úplně zbožňuje společnost. Protože společnost = zábava. Aspoň pro ni, nedovede si představit, že by se měla zabavit sama. To by ledatak čuměla do stropu a každou půminutu kontrolovala čas. To by nešlo. Prostě je takový přírodní živel, co chvíli neposedí na místě, ne-li katastrofa. Přeci jen, když se jeden baví až moc, nekončívá to moc dobře. A to ona to právě často přehání, ale kdo by se na ni mohl zlobit. Když zrovna nehledá zábavu, hledá všelijaké způsoby, jak by mohla někomu pomoct. Celkově je dosti obětavá a všude chodí se snahou být nápomocná. Je to prostě takové mioučké zlatíčko, které se ale na druhou stranu rádo opije do němoty, když má možnost, Ale to je v jejím věku snad i normálka, nebo ne?
Z prvních třech let svého života si toho moc nepamatuje, samozřejmě, ale zásadní věcí v tomhle období bylo, že žila s tátou. Sami dva a všechno bylo v pohodě, i bez mámy a pak si našel Suzan. Ta byla fajn, hezky se o Roxy starala a měla jí ráda, stejně tak jí svoji lásku věnoval již zmíněný andílek s tmavými vlásky a modrými kukadly. Jenže, když už byo všechno perfektní, osud si to rozmyslel a Suz onemocněla vzácnou formou rakoviny nebo prostě těžkou nemocí, už si to nepamatuje, bylo jí pět, byla moc malá. Den za dnem chřadla a potom odešla na lepší místo. Její táta z toho byl špatný a začal pít. V baru si nabrnkl odpohledu zou štětku, která se stala její macechou, už ne náhradní maminkou jako Suzan. Doma to bylo hrozné, obzvlášť pro ještě malou holčičku. Tátova výchova se od příchodu té fúrie hrozně změnila. Už si s ní nehrál jako dřív, nechodili spou ven jako dřív, jen po ní křičel a tresta ji, v tom nejhorším případě o ní típal cigarety. Byla to hrůza a bolelo to jako čert, ale takhle ji trestal jen, když byl vážně hodně opilý a hodně ho něčím rozlobila, ale za čtyři roky si vysloužila dvacet nebo možná víc takovýchto trestů a po tom posledním, když jí byo deset, už to nechtěla dá vydržet a utekla z domu. Zbalila si jen pár triček, někoikatery kalhoty, spodní prádlo, ponožky, kartáček a hřeben. Všechno zabalila do růžového batůžku a odešla, když její táta a jeho drahá choť spali. Nevěděla, kam jde ale prostě šla, kam jí nohy nesli. Žila více méně jako bezdomovec, ale měla štěstí a nic se jí tou dobou jejího přežívání nestalo. A jednou se jí ve snu zjevilo místo, kam patří, cítila to a věděla přesně kam jít. Vyhýbala se lidem a převážně i silnicím, nechtěla, aby jí někam odvedli, když mohla najít místo, kde by už bylo dobře. Ukázalo se, že nebydlela, zas tak daleko od tábora dvojí krve. Asi pár desítek mil. To nebylo těžké překonat, když měla motivaci. Pomalým tempem chůze jí to trvalo ani né polovinu měsíce, když se objevila u brány tábora. Malé ušmudlané děvčátko, které hledalo domov. Tehdy se dozvěděla, co je zač a věděli i kdo je její máma, protože to ona ji tam svým způsobem dovedla a asi jim i dala vědět, že přijde či co. Chtěli jí říct, kdo to je, jenže ona nechtěla, nepřála si mít další mámu, která jí buď opustí nebo jí ublíží, takže zůstala prostě dcera nějakého boha bez sebemenšího zájmu zjistit, kdo to je. Takhle už tady žije skoro sedm let. Trénuje, zlepšuje se, baví se, občas udělá nějaký ten průšvih, ale nedělá ostudu svojí mámě, více méně, protože jediný, kdo ví, která bohyně to je, je Cheirón a tak to taky zůstane.
*Má panickou hrůzu se tmy, když je jí sama napospas. *Bojí se vody a vodních tvorů. Tudíž ani neumí plavat. *Na těle má +-20 popálenin od cigaret, spíš v oblastech zad a hrudníku, ke kterým přišla v dětství, ale ani to ji od nich neodradilo a je kuřačka. Za své popáleniny se nestydí a nevadí jí je ukazovat. *Relativně dobře už ovládá meč a luk. Dalo by se říct, že se den za dnem stále zlepšuje. *Občas má úzkostné stavy, týkající se dětství. Bojí se, že se to jednou vrátí.
- Polobůh má prázdné kapsy.

BEATITUDO - Na výpravách vám přináší štěstí.
••••••- 15% šance úspěšnosti ke všem útokům při níž bude tento polobůh.
- Polobůh nemá žádného mazlíčka.

Kam dál

Reklama

SPOLUPRÁCE:

Pokud máte zájem o spolupráci, stačí napsat na email hbc-rpg@seznam.cz


(Naše ikonka)


(Vaše ikonky)